Opravdu nemohu říct, které místo v mém městě (narodila jsem se a žiju v Plzni už přes půl století) mám nejraději. Náměstí s kostelem sv. Bartoloměje, jehož věž převyšuje kopce? Historické domy v centru, sady a parky v jejich sousedství? Dnes už i půvabná zákoutí zahradních hospůdek a restaurací v malebných dvorech a průchodech – konečně!?
Kdybych jedno místo jmenovala, bude mi líto mnoha jiných, která mám v oblibě. Ta naše kdysi šedivá, oprýskaná Plzeň se vylupuje v hezkou, upravenou dámu. To není jen v tom, co je na první pohled vidět. Má svého staletími prověřeného genia loci, a ten se rodí z lidské činnosti. Jako rodiče posílají dítko na všelijaké soutěže a olympiády, aby podpořili jeho sebevědomí, tak myslím, že Plzeňané drží palce svému městu, aby získalo titul Evropské hlavní město kultury 2015. Protože – především oni si to zaslouží.
ZORKA KOSTKOVÁ, členka činohry Divadla J. K. Tyla