Nebojíme se tak trochu?
Včera 1. 12. jsme opět zažili další besedu v plzeňské kavárně Inkognito, tentokrát to bylo na téma Plzeň výtvarná se zástupci Unie výtvarných umělců a také s organizátory nové FreshAir Gallery. Debata byla velmi živá, což mě vždycky potěší a přivede na myšlenku, že je tady skutečně něco palčivého, důležitého co nás zajímá, baví a o čem má cenu mluvit a možná i trochu zvýšit hlas, zdravě a přiměřeně se rozčílit či naštvat.
Z včerejší debaty mám ale také trochu sklíčený pocit, že my Plzeňáci máme z něčeho obavy. Bojíme se nových umělců, kteří by mohli přijít vystavovat do Plzně a zabrali nám výstavní prostory, bojíme se profesionálních kulturních manažerů, kteří by odčerpávali peníze určené na uměleckou činnost, bojíme se měnit dlouhodobé plány našich kamených kulturních oragnizací. Ale není tenhle projekt tak trochu, nebo spíš hodně, o změně o otevření se novým vlivům a tendencím?
Diskusi jsem bohužel prošvihla, ale doufám, že Plzeňáci jsou dostatečně otevření vůči novým/jiným lidem, podnětům a myšlenkám. Jsem čerstvá náplava (z Brna přes Prahu) a ráda bych se zapojila do kulturního dění tady. Jsem tady a tu a hledám. Můj background je ve zprostředkování umění (galerijní pedagogika). Společně s další naplavenkyní nás napadlo, že bychom rády založily výstavně-komunitní prostor pro mladé současné umění, který by byl ale zároveň i místem pro setkávání napříč generacemi, zkušenostmi a příběhy. Zní to možná jako utopie, ale když to funguje jinde, proč ne tady? Nápady na náplň máme, lidi máme, hledáme prostor a prostředky…tak snad najdeme. :-) a nebudeme vnímány jako „cizácká konkurence“ :-). Pokud by Vás to zajímalo blíže, ráda projekt představím(e). Na viděnou na další besedě v Inkognitu. Těším se.