Na jedné z minulých úterních diskuzí v kavárně Inkognito – meeting pointu plzeňské kandidatury – zazněla zajímavá myšlenka, že bychom měli méně diskutovat a více polemizovat. Na rozdíl od diskuse a dialogu, které hledají spíše shodu, cílem polemiky je vyvrátit názor protivníka, případně ho i odborně nebo lidsky zpochybnit. Polemika je původně uměním sporu. Vede nás ke kritickému myšlení a konfliktu, který může být přínosný z hlediska myšlenkového posunu a překonání názorových stereotypů. Naprosto souhlasím, ale osobně si myslím, že než se pustíme na veřejných setkáních do polemiky musíme se nejdříve naučit diskutovat. Diskuse, která pomáhá dané téma rozebrat z různých stránek, nás může přimět k tomu vidět věci kolem nás z jiného úhlu. Může nás také učit schopnosti argumentace, otevřenosti, trpělivosti a zdvořilosti. Až se veřejné diskuse stanou běžnou součástí naší občanské vybavenosti přijde čas i na odbornou polemiku. 19. květen byl prý vybrán jako Den otevřené diskuse (tento den vybral francouzský blogger Ploum inspirován oznámením Roberta Quattlebauma, který se rozhodl přestat dnem svých narozenin používat uzavřené komunikační sítě). Pro mě má komunikace v internetových sítích (ať jsou otevřené nebo uzavřené) velmi odcizených charakter, takže vítám veškeré diskuse vedené tváří v tvář a věřím, že si na ně zvykneme a budeme je hojně využívat jak k projevům vlastních názorů tak k vyslechnutí ostatních.

V úterý 19. 1. 2010 jsme se sešli v kavárně Inkognito nad dalším zásadním plzeňským tématem, kterým je městská památková rezervace ve vztahu k novým investičním projektům města. Kavárenské židle hostů obsadili Pavel Domanický, dlouholetý pracovník Národního památkového ústavu v Plzni a pan Petr Marovič, vedoucí odboru památkové péče MMP.
Dabata se velmi záhy stočila k tomu jak zamezit zaplňování historického jádra a nejbližšího okolí parkovacími plochami pro auta. Situace s parkováním v centru města je v Plzni skutečně velmi specifická a je pravdou, že celá řada měst se s tímto problémem dokázala vyrovnat, na rozdíl od Plzně. Dle názoru památkářů, architektů a koneckonců i dle zdravého rozumu obyvatel Plzně situaci neulehčí ani parkovací budovy plánované v těsné blízkosti centra. Jak z toho ven, ptá se veřejnost. Památkáři navrhují začít pracovat na jednotné koncepci ochrany historického jádra a blízkého okolí a také iniciovat plošnou památkovou ochranu dalších památkově hodnotných částí města. Sami si sahají do svědomí a tvrdí, že dluh je také v poznání současného stavu památkových hodnot a jeho vyhodnocení.
Veřejnost také kritizuje absenci expertní skupiny nezávislých architektů a urbanistů, kteří by se koncepčně podíleli na novém vzhledu města.
Jaký je tedy úkol pro tým Plzeň 2015? Možná hlubší uvědomnění si potřeby reflektovat stávající podoby města a jeho hodnot, což musí jít pochopitelně ruku v ruce s novými plány města. Jedině toto je cesta k příjemnému městu pro život, tak jak se o něm hovoří v projektu Plzeň 2015.

Tak a už opět  besedujeme v kavárně Inkognito.

Beseda toto úterý, tedy 12. 1. byla skutečně  velmi vydařená. Jednak Inkognito praskalo ve švech a lidi si hodně dýchali na záda a hlavně téma diskuze bylo evidentně velmi atraktivní a často i vzbuzující emoce.

Tématem besedy byla revitalizace areálu bývalého pivovaru Světovar a také jeho náplň. Nejen návštěvníků besedy bylo hodně, ale také besedujících hostů. Pozvání přijala manažerka investičního projektu Světovar Jana Terčová, dále autor prvotní arch. studie pan architekt Heřman Weishäupl  a dále studenti z klubu studentů Arts managementu, kteří zpracovávají seminární práci na téma animace prostoru Světovaru.

Hojná účast a velmi aktivní debatování ukazuje, že Plzeňáci o multikulturní prostor typu Cultur Fabric, tak jak je známe ze světa, skutečně stojí a že je to opět něco co Plzni zoufale chybí.

Bohužel se domnívám, že příchozí odešli z této debaty se smíšenými a skeptickými pocity.

Veřejnost je trochu rozladěna z postupu celého procesu a zřejmě by si asi nejvíce přála aby se postupovalo tak, jak je to ve světě běžné, tedy začít prostor využívat a plnit již nyní a  během toho jej sledovat a nechat mluvit sám za sebe. Vyzkoušet jak ožívá společně s performery, tanečníky, punkovými kapelami, studenty, malíři či sochaři, seniory a dětmi a hlavně jak se jim vlastně žije pohromadě. Bohužel se zatím vše děje opačně.

Je více než jasné, že nyní musí přípravný tým zapracovat na vizi a obsahu  budov, které tvoří celý areál, že je nutné najít způsob provozování, financování a managementu areálu a to již nyní před zadáním projektových prací. Další, úkolem je najít tu správou formu diskuze s veřejností, či budoucími uživateli o hledání jejich potřeb pro tento areál.

Nu máme dost práce

Pilsen open up! je v současnosti heslo projektu kandidatury Plzně na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Zda je to název nosný, zda se s ním místní občané ztotožní ukáže čas a snad i nějaký průzkum. Určitě je to však téma k diskusi.
Co tento slogan znamená? Při zadání do internetového slovníku je nám nabídnut tento překlad: open up = otevřít – zpřístupnit – odkrýt – odhalit – neskrývat se s ničím – roztát – otevřít si (podnik) – nalézat – otevřít cestu – otevřít dveře – rozjet – rozvázat – zahájit palbu – rozprostřít. Myslím, že je to poměrně inspirativní seznam sloves, která nás nabádají k nějaké aktivitě. No, proč ne? Otevírejme cestu novým nápadům a myšlenkám. Odkryjme své touhy a přání. Rozjeďme nové projekty. Zahajme palbu do všech oblastí, které nás trápí a znepokojují. Rozvažte se a odvažte! Otevřete si podnik! Je to úkol pro nás všechny a je třeba začít s osobní zodpovědností a aktivitou.

Co nás může zastavit?

Jen my sami a naše vlastní neschopnost odpoutat se od zůžené plzeňské perspektivy, která řadu projektů a myšlenek nezbytně deformuje. Plzeň v tuto chvíli potřebuje především velkorysost. Všech. V první řadě zastupitelů městských i krajských, kteří prostě musí pustit chlup a vytvořit odpovídající podmínky pro další práci. Vytvořit stabilní kandidátský tým, postavit divadlo, rekonstruovat Světovar na centrum alternativního umění, přitáhnout do Plzně muzeum designu, postavit novou galerii moderního umění a změnit tvář města pro pěší skrze síť greenways. To jen v kostce několik příkladů. Potřebujeme i velkorysost těch co vytvářejí páteř plzeňské kulturní produkce, aby konečně přišli s projekty, na které stojí za to přijet odjinud; s projekty, které cíleně míří na pražského diváka a nikoliv diváka z Chlumčan (místní snad prominou, že si je takto beru do huby…). A konečně i velkorysost těch, kteří kulturu konzumují, aby byli tolerantní i k minoritním žánrům a neotřelým projevům svobodného ducha a nechodily hned stížnosti primátorovi, že tedy tohleto svět neviděl a to rozhodně na náměstí nepatří….

Plzni chybí především provokující prostředí, kde je dovoleno chybovat a být kontroverzní, kde mohou tvořit i umělci mimo oficiální struktury a mají svoje publikum. Paradoxně právě tato ochota riskovat a schopnost snít nám přinesla takový úspěch v prvním kole a do druhého kola není jiné cesty.

Kontroverze a tvořivost je nejen prostředek, ale i cíl. 60. léta jsou pryč a žádný současný Knížák už asi nebude kvokat na náměstí. Koneckonců to už by  teď ani neupoutalo pozornost, ale ve spojení podivných kombinací nakonec bude naše síla. Nechme např. studenty z Ústavu a umění a designu, ať si hrají s lightshow uprostřed města a ilumují městské lázně sadou 20 výkonných dataprojektorů přes celou řeku, začněme konečně kupovat kvalitní díla současných sochařů a osazujeme je do sadového okruhu, rekonstruovaných Štruncových sadů a na další významnější náměstí a veřejné plochy ve městě, nechme dunět techno na soutoku Radbuzy a Mže 3 dny a 3 noci, využijme Světovar už teď k tomu, aby tam mohla vzniknout  alternativní scéna a zaveďme konečně speciální grantový program na financování „toho všeho“.

Když nic jiného, podaří se nám změnit kulturní mapu města. I když nakonec nevyhrajeme.

• <
• 1
• 2
• 3
• 4
• >