Ve sváteční podvečer 17. listopadu jsme se sešli s prvním plzeňským biskupem panem Františkem Radkovským nad tématem: „Duše města – církev a kultura.“

Nebylo možné vyhnout se tématu 17. listopadu v roce 1989 a tak jsme tiše naslouchali slovům pana biskupa o jeho osobních zkušenostech a pocitech z té doby. Ne náhodou byla také zmíněna událost svatořečení Anežky České o několik dní dříve, jako symbolické události doby. Jelikož dvacetileté výročí pádu komunismu je a mělo by být obdobím bilančním, obdobím kdy se všichni obracíme do minulosti, ale zároveň hledáme směr do budoucna, ani pan biskup se této otázce nevyhnul. Jde nám teď přeci všem o projekt Plzeň 2015 a ani církev nesmí zůstat pozadu. Byla zmíněna celá řada církevních aktivit a také rozsáhlý projekt nového muzea církevního umění v budově Františkánského kláštera v Plzni.

Pan biskup také zdůraznil, že plzeňská kandidatura je jakousi vhozenou rukavicí a výzvou pro nás pro všechny jak se k tomuto projektu postavíme. Doufejme, že čelem.

Taková otázka vyvstala při úterní debatě v meeting pointu Plzeň 2015 v kavárně Inkognito, kde jsme se tentokrát bavili s panem Petrem Vrobelem, významným plzeňským mandolinistou.

Náš milý host nejprve představil svůj netradiční nástroj a dokonce jsme se dočkali i hudební ukázky. Později ale upozornil na to co jemu jako muzikantovi v Plzni chybí a to je právě možnost si jen tak někde zahrát, možnost pravidelných setkávání muzikantů, možnost pravidelných jam sešnů.

Klubů a muziky je v Plzni celá řada, ale jen pro pasivní posluchače a přitom je zde mnoho studentů začínajících hudebních umělců, koneckonců Plzeň má konzervatoř, která svými otevřenými okny v létě zpříjemňuje pobyt ve Smetanových sadech. Otázkou ale je, jak se konzervatoř profiluje skutečně do života a hudebního prostředí města?

Tato debata nás přivedla na myšlenku pozvat nějakého hosta z Plzeňské filharmonie, nebo třeba někoho z provozovatelů hudebních podniků a nebo nějakého nezávislého umělce či studenta hudby.

Takže se těšíme na příště.

• <
• 1
• 2
• 3
• 4