Jana Kořínková: Nezisková organizace, o které se ví

Když v roce 2001 vzniklo na faře v Ledcích u Plzně Terapeutické centrum pro dospělé osoby s duševním onemocněním a nebo mentálním hendikepem, koukali na to místní tak trochu s nedůvěrou. Když ale viděli, jak vzorně se o neudržovanou budovu, velkou zahradu a řadu zvířat, které k venkovské domácnosti patří, pracovníci centra spolu s klienty starají, nedůvěra zmizela. Dnes má centrum a jeho aktivity v životě obce stálé místo. A o Ledcích se v dobrém ví i díky tomu, že sem veřejnost z okolí míří několikrát do roka. Ledovec totiž pravidelně pořádá oblíbené akce a zajímavé kurzy. Určitě se sem jako obvykle v sobotu před květnou nedělí sjedou zájemci na Velikonoční kraslicování. Příchozí si upletou pomlázku, nabarví vajíčka a někdy i upečou jidáše. Tou dobou tu mívají kůzlata, takže velikonoční atmosféra je prostě dokonalá.

Každý je něčím důležitý.

Zkušenost ředitele neziskové organizace Ledovec, o.s. Martina Fojtíčka naučila, že tím, jak se stálí a dočasní obyvatelé domu namíchají, klient s určitým hendikepem o sobě přestane přemýšlet jako o postiženém, chudákovi, o kterého se musí ostatní starat, ale jako o členu kolektivu, který v té skupině může něco zastat a nebo je pro ni něčím důležitý. „To poznáváme o prázdninách, když náš Denní stacionář nefunguje, kolik práce najednou máme,“ usmívá se. Trik, se kterým se tu snaží s klienty pracovat, je vytvořit přátelské klima pro všechny, kteří v Terapeutickém centru právě pobývají. „ A je jedno, jestli to je ředitel zařízení, zaměstnanci a klienti denního stacionáře, pracovníci v terapeutické dílně nebo zahraniční dobrovolníci, návštěvníci, naše babička, moje žena, naše děti,“ říká ředitel neziskové organizace Ledovec, o.s. Martin Fojtíček.

Jsem nemocný, no a co?

Druhé středisko, ve kterém Ledovec poskytuje své služby, je v Poradenském centru v plzeňské Mozartově ulici 1. „Tam chodí jednak lidé, kteří mají sami nějakou osobní zkušenost s duševním onemocněním nebo jejich rodinní příslušníci, přátelé. Cestu sem nacházejí i pedagogové, protože duševní nemoci propukají ve věku, kdy mladí lidé studují střední a vysokou školu. My se jim snažíme pomoci, zorientovat je.“
Kromě toho dělají v Ledovci tak zvanou psychosociální rehabilitaci, při které pomáhají klientům při řešení otázek typu kde bude pracovat, kde získá peníze, s kým bude žít, kam bude chodit do práce, jaké bude mít přátele, co ho baví a co ne, co bude dělat, když se nemoc v nějaké intenzivní míře vrátí. „Snažíme se, aby ta nemoc nebyla v centru osobnosti. V tom dostávají naši klienti podporu od terapeutů a kromě toho mohou využívat naše terapeutické dílny a nejrůznější vzdělávací kurzy.“
Terapeutické dílny jsou tři. Svíčkárna sídlí Mozartově ulici, tkalcovna je v Ledcích. Tam sídlí také Horusárium, recyklačně kreativní terapeutická dílna pojmenovaná po svém vedoucím Myroslavu Horovi (malíři, píditeli, vynálezci a sběrovém referentovi). Recykluje starý nábytek na věru zajímavé a originální kousky. „Dílny nám pomáhají ukázat, že práce lidí s postižením nemusí vzbuzovat soucit, ale zájem. Kromě toho nám přináší finance, ze kterých můžeme dotovat další programy, protože značná část našich služeb je bezplatná a stacionář a chráněné bydlení jsou za určitou úplatu, která ovšem není velká,“ vysvětluje další rozměr dílen Martin Fojtíček.

Prateta je čilá

Jak vidno, aktivity Ledovce se stále zdárně rozšiřují. Vzniklo již zmíněné chráněné bydlení, agentura podporovaného zaměstnávání Prateta ( práce teď a tady), která pomáhá lidem se zdravotním postižením najít si, vybrat a udržet práci. „ Ziniciovali jsme rovněž vznik dvou sociálních firem, které zaměstnávají lidi se zdravotním postižením a snaží se, aby tam těm lidem bylo dobře. Kromě toho máme dva rozvojové projekty. Jeden představuje systém podpory studentů s psychickými problémy a nebo duševním onemocněním, jejich blízkých a pedagogů. V republice to nikdo v podobném rozsahu nedělá. A ten poslední je Cirkus paciento, kdy tříčlenný tým terapeutů společně s pacienty (a pokud možno i s personálem) přímo v psychiatrické léčebně připravuje „cirkusové představení“ pro celou léčebnu i pro veřejnost,“ přibližuje Martin Fojtíček.